Můj maturitní příběh

Tak a mám to z větší části za sebou. Odmaturovala jsem - tedy až na jeden malý detail, o kterém se zmíním na konci článku. Začnu ale od začátku - tedy 27. 4. 2021. Tehdy mě a celou 4. B. čekala praktická zkouška z ekonomiky a účetnictví a já týden před tím zjistila, že úřední maturita se letos nekoná...

V rychlosti jsem si tedy zopakovala co šlo a oblečená v kožených kalhotách a fialové košili s černou kravatou, vyrazila jsem vstříc praktické zkoušce. Vyšplhala jsem, vlastně stejně jako všichni mí spolužáci, po schodech do posledního patra naší školy a podle seznamu na dveřích učebny účetnictví si vybrala místo v lavici vzadu u okna. Nervózní jsem byla asi jen do chvíle kdy přišla naše třídní, ta nám totiž rozdala testy na covid a když se mi na něm objevil negativní výsledek, řekla jsem si, že písemku prostě zvládnu.

Hned na první stránce mě ale překvapilo učivo, které jsem v podstatě nikdy nepochopila, což se stalo i na pár dalších stránkách. Tudíž jsem s pocitem, že tohle bude propadák, vyplnila všecko co jsem věděla - nebo si alespoň troufla typnout a rozhodla jsem se odevzdat. Při odchodu jsem dostala ještě stužku a šerpu - neměli jsme totiž stužkovací ples - a ještě hodnocení závěrečné práce... K tomu se ale ještě vrátím později.

Přesuneme se cca o měsíc dopředu - cermat a didaktické testy. Nejdřív jsem ani nevěděla, kde že vlastně je učebna do které mám jít. Tak jsem napsala tenhle dotaz do naší třídní skupiny a jako odpověď mi přišlo toto:

Čímž mi bylo jasné, že si třídu budu muset najít sama. Druhý den dopoledne jsem odprovodila Eli do školy, protože jsem na odchod k testům čekala u ní a u mamky no a o půl jedné jsem se pro změnu v červené košili bez kravaty a obyčejných kalhotách, vypravila k další zkoušce. Do poslední chvíle jsem si myslela, že mě čeká didaktický test z češtiny, ale až v mrňavé třídě s nedostatkem vzduchu jsem zjistila, že je to vlastně angličtina. Což o to, test to byl snadný, akorát mě bylo z nedostatku vzduchu na půl na zvracení a na půl na omdlení. Udělala jsem tedy vše proto abych měla jak dobré odpovědi tak byla venku co nejdřív... Neřekla bych sice, že jsem byla nějak extrémě rychlá, ale podařilo se mi z učebny dostat, aniž bych omdlela takže v podstatě úspěch.

Druhý den ráno se nám už podařilo v učebně otevřít zastaralá vyklápěcí okna, takže se dalo dýchat, akorát ten test z češtiny byl hodně divný. Četlo se o vlčích dětech a nějakém pánovi, kterého jímá existenciální zoufalství. Taky doposud nevím zda je správně ztrádat nebo strádat XD ale typla jsem si že to se s. Jo a hledali jsme souvětí ve kterém měl být anakolut - což jsem taky typovala protože nevím co to znamená.

Tím se dostáváme ještě o jeden týden dál, tedy k ústním zkouškám. Řeknu vám to na rovinu - ze 30 otázek jsem jich uměla tak možná jedenáct, protože jsem se nedovedla dokopat k tomu abych se je včas naučila všechny. 

Den D. Přišla jsem do školy, potkala kamarádku ze 4. A. a teprve se dozvěděla, v kolik že jsem vlastně na řadě. Byla jsem nervózní a myslela, že není jediná rozumná šance, abych to nějak zvládla. V tom se ale objevila Zina - učitelka z občanky a třídní 4. A. a poslala nás nahoru k sekretářce pro krabice s občerstvením.

Tak jsme se tedy prošli do schodů, a potkali zástupce ředitele, který nám řekl kam se dostavit na covidové testy. Jakmile jsme byli všichni negativní, přesunuli jsme se do "čekací" místnosti. Byli tam z lavic udělané dva velké stoly, přičemž u jednoho sedělo áčko a u druhého my, béčkaři. Bylo to celkem v pohodě, všichni jsme se vykecávali, až jsem na nervozitu úplně zapomněla, tedy až do chvíle, kdy na mě přišla řada.  V krku se mi udělal knedlík a myslela jsem, že tohle je teda fakt konečná.

Prošla jsem s naší třídní, pí Tichou, přes chodbu a octla jsem se v učebně kde se maturovalo. Vybrala jsem si žetonek, který mi z nějakého důvodu připadal zajímavý, a když ho učitelka otočila, bylo tam číslo pět. Pak už mi zkoušející ze zeměpisu, paní Víchová podala složku s otázkou - ještě chvíli panikařím, pak koukám - a na složce Východní a Jižní Afrika - otázka, kterou jsem si opakovala asi tak 4X.

Neodpustila jsem si malé vítězné gesto, na což učitelka zareagovala otázkou "umíš?" a já že "jo"

Hned na to jsem se ocitla na potítku a naházela jsem na papír úplně všecko, asi tak jak to tu mám v opakovacím článku + samozřejmě to co jsem vyčetla s atlasu. Nervozita sice ještě neopadla a tak jsem škrábala jako kocour, ale než jsem se nadála, seděla jsem proti pí Víchové a pí Páclové. Spustila jsem s tím, co jsem měla na tom papíře - pravda, mluvila jsem o dost rychleji než bych musela, ale i tak. Jak pí Páclová tak paní předsedkyně  - maturitní komise - měli stejnou reakci " Ona tam bez tak byla" a "Že ty si za lockdownu na černo cestovala po Africe?"

Tak jsem se tomu zasmála a pokračovala jsem dál, než jsem vyplývala vše co jsem věděla. Nějaký čas ještě zbýval, akorát pí Víchová měla co dělat, aby přišla na doplňující otázky :D.

No a pak už jsem se jen vrátila do čekací místnosti s tím že spolužák co přišel po mě přišel s tím, že naše třídní řekla - "To je poprvé co Gábině došla slova." Gábinou byla myšlena pí. Víchová. V ten moment jsem nevěděla jestli to je sen nebo realita, ale vzala jsem si Deli a do kroniky školy se rozloučila větou "Výběrová školy, výběrová třída."

No a pak už jen výsledky - odmaturovala jsem za 1....

Akorát i pro mě platí že hvězdy září v Září, protože moje závěrečná práce nebyla připuštěna k obhajobě a budu ji muset předělat.